„Thane!“ uslyšela Ceres ženský hlas, který ji vytrhl zpět do reality.
Ohlédla se a spatřila Stephanii stojící opodál. Rty měla pevně sevřené a v očích se jí leskly slzy.
Thanos na ni vrhl tvrdý pohled.
„Král tě chce vidět,“ vyštěkla Stephania.
„Nemůže to počkat?“ zeptal se Thanos.
„Ne, je to neodkladná záležitost,“ odpověděla Stephania.
Thanos pomalu vydechl a v očích se mu zračilo zklamání. Vstal a uklonil se Ceres.
„Tak zatím,“ řekl a odešel směrem ke knihovně.
Ceres se cítila poněkud zahanbeně. Vstala a chystala se odejít, ale Stephania jí zastoupila cestu. Oči jí plály zuřivostí.
„Budeš se od Thana držet dál, rozumíš? Jen proto, že jsi vznešeně oblečená, ještě neznamená, že taková jsi. V žilách ti koluje obyčejná krev.“
„Já…“ začala Ceres, ale Stephania ji přerušila.
„Vím, že tě má Thanos rád, ale brzy ho přestaneš bavit stejně jako jakýkoli jiný prosťáček. A jakmile mu dáš to, co chce, vyhodí tě z paláce, tak jako to udělal s ostatními dívkami.“
Ceres Stephanii ani na okamžik nevěřila.
„Pokud měl tolik jiných dívek, proč se za něj chceš vdát?“ zeptala se.
„Takové nicce, jako jsi ty, nemusím nic vysvětlovat. Drž se od mého nastávajícího manžela dál, nebo najdu způsob, jakým tě nechám zmizet, rozumíš?“
Stephania vyrazila zpět ke knihovně, ale pak se otočila a znovu se podívala Ceres do očí.
„A jen abys věděla,“ řekla, „samozřejmě královně oznámím, co jsem zrovna viděla.“
KAPITOLA DVACÁTÁ DRUHÁ
Thanos nervózně přecházel před dveřmi Ceresiny komnaty. Dlaně se mu potily, v krku měl sucho a v těsném brnění se nemohl pořádně hýbat. Navíc mu v něm bylo horko. Nic nebylo tak, jak mělo být. I když si uvědomoval, že neměl jinou možnost, než přijmout strýcovy rozkazy, věděl, že Ceres to nepochopí. Že jí to ublíží a že ho za to pravděpodobně bude nenávidět. A nejhorší na tom bylo, že na to bude mít plné právo. I on pohrdal sám sebou za to, že přijal strýcův rozkaz, a přál si, aby byla nějaká cesta ven z téhle noční můry.
Vytřel si kapku potu z obočí a tiše zaklel.
Věděl, že bylo hloupé přecházet přede dveřmi jako nějaký opilý blázen. Král mu nařídil okamžitě odjet, takže neměl čas navíc. Ale Ceres si zasloužila slyšet pravdu od něj, i když je to nesmiřitelně rozdělí. I kdyby se měla splnit jeho nejtemnější obava – že by ho už nikdy nechtěla vidět.
Nikdy.
Pevně zavřel oči a snažil se vytlačit to hrozné pomyšlení z hlavy. Uvědomil si, že byl ještě jeden důvod, proč tu čekal. Potřeboval ji ještě jednou vidět pro případ, že by byl zabit.
Neměl by přemýšlet nad věcmi, které nemůže ovlivnit, vynadal si.
Zaťal zuby a zaklepal na dveře. Služebná okamžitě otevřela a on vešel dovnitř.
Když si Ceres všimla, kdo vešel, zbledla.
„Díky, že jsi osvobodil Anku a dovolil jí stát se mojí služebnou,“ řekla.
Thanos se podíval na dívky a kývl na Ceres.
„Samozřejmě. Ceres, můžeš na slovíčko?“ požádal ji.
Thanos si všiml, že se Ceres celá napjala a z jejího nepokojného pohledu zjistil, že něco je hodně špatně.
„Samozřejmě,“ odpověděla Ceres.
„Možná bychom se mohli projít?“ navrhl.
Prošli chodbou a vystoupali po schodech na střechu. Teplý vánek se jim opřel do vlasů. Z výšky bylo možné přehlédnout celé hlavní město, domy postavené jeden vedle druhého. A dokonce i tady bylo slyšet nepokoje z ulic.
Thanos se zastavil u okraje a pohlédl na Ceres. Byla tak krásná, pomyslel si, v těch bílých šatech dmoucích se ve větru. Ve větru, který si pohrával i s jejími jahodově blonďatými vlasy. Ale nebyla to její krása, kvůli čemu ji tolik obdivoval. Byla to její žízeň po životě a po vědění. Vášeň, se kterou se starala o ostatní a o své milované.
Zhluboka se nadechl a pohlédl jí do očí. Pak promluvil.
„Král Claudius nařídil královské armádě, aby udusila povstání,“ řekl.
Rty se jí stáhly do úzké čárky a odvrátila se od něj. Zadívala se na město.
„To bylo v tom vzkazu?“ zeptala se.
„Ano.“
„Vzhledem k tomu, že na sobě máš zbroj, předpokládám, že budeš mezi těmi, kteří králův rozkaz vykonají,“ řekla.
Nechtěl to říct. Ta slova mu připadala, jako by měl v krku rybí kost.
„Přál bych si, aby to tak nebylo, ale nemám na výběr, Ceres,“ odpověděl.
„Vždycky máme na výběr.“
Její hlas zněl ploše, ale Thanos poznal, jak se jí svírá hrdlo. Bylo mu jasné, že by na něj nejraději začala ječet.
„Jak můžeš říct, že mám na výběr? Nemáš ani ponětí, jaké to je, žít králi stále na očích. Stále pod dozorem a s hrozbou smrti číhající za každým rohem.“
„Moji bratři jsou tam venku!“ vykřikla a do očí jí vyhrkly slzy. „I můj přítel Rexus. Zabiješ je, až se s nimi setkáš? Pobiješ ty, na kterých mi nejvíc záleží?“
Hruď se mu naplnila tupou bolestí. Viděl, že se na něj zlobí, a vše, co chtěl, bylo, aby se usmála a cítila se v bezpečí.
„Chápu, že se zlobíš –“ řekl.
„Protože jsou to moji lidé!“ vykřikla. „Jsou to i tvoji lidé, Thane. Copak to nevidíš? Bojuješ za zvrhlého krále, za nespravedlivý útlak. Copak to opravdu chceš?“
Thanos zaťal pěst a mlčel.
„Budeš bojovat přesně proti tomu, k čemu se snažíš stále utíkat. Opravdu to nevidíš?“ zeptala se.
Věděl, že má pravdu, ale musel to udělat, jinak by král ani na okamžik nezaváhal a oba by je uvrhl zpět do žaláře. Stejně jako to udělal už dřív.
Sevřel zábradlí tak pevně, až mu zbělely klouby na prstech.
„Musím to udělat. Musím udělat věci, které nechci, abych dostal to, co chci nejvíc.“
Napřímila se, krásné smaragdové oči se jí rozšířily a šokovaně otevřela ústa.
„Co můžeš chtít víc, než svoji svobodu a svobodu svých lidí?“ zeptala se.
„Tebe!“ odpověděl.
Ceres nešťastně zamrkala a oči se jí zalily slzami. Vydechla a zadívala se do země. Složila si ruce na hrudi, jako by si tak chtěla ochránit srdce.
„Musím teď odejít. Chtěl jsem ti jen říct, kam jsem šel, než zmizím,“ řekl.
„Nechoď. Prosím,“ zašeptala a svěsila ruce podél těla. Po tvářích jí kanuly slzy.
„Je mi líto, Ceres. Musím jít.“
Tváří jí přelétl tucet odstínů smutku a pak se bolestivě rozvzlykala.
„Pokud to uděláš, už s tebou nikdy nepromluvím,“ řekla roztřeseným a nejistým hlasem. „To… to ti slibuju!“
Sledoval, jak odchází a i když si nepřál nic jiného, než za ní vyrazit, vzít ji do náručí a něžně ji políbit, zjistil, že se nedokáže pohnout. Tiše stál a vyrovnával se s hněvem a hanbou, která v něm vřela.
Aby se zachránil, chystal se vzdát všeho, na čem mu záleželo.
KAPITOLA DVACÁTÁ TŘETÍ
Thanos jel ke generálu Dracovi, míjel stan za stanem, projížděl kolem tisíců imperiálních vojáků rozesetých po Alvažských horách. Nesnažil se skrývat hněv, který mu sršel z očí. Opovrženíhodný generál byl vším, co bylo na Impériu špatné. Popravdě ho nenáviděl skoro stejně jako svého strýce. Možná ještě o něco víc. Šířily se zkazky o tom, že to byl generál Draco, kdo zabil Thanovy rodiče.
Thanos konečně dorazil na místo a seskočil z koně. Po spálené trávě vyrazil ke stříbrovlasému generálovi. Muž ve středních letech stál před svým stanem, rudá kápě mu vlála ve větru, kolem ramene měl upevněný obvaz. Thanos se doslechl, že ho včera zranili revolucionáři při útoku na Černém náměstí. Škoda, že šíp nezasáhl generálovo černé srdce.
„Pojď sem, můj nový poručíku,“ pokynul mu Draco.
Thanos o takový titul nestál. Král mu ho vnutil. A teď, když mezi ním a Ceres stálo Impérium jako hluboká propast, která měla zničit jakoukoli možnost být s ní, nenáviděl ten titul ještě víc. Přesto si cenil svého i Ceresina života a tudíž byl rozhodnutý vykonávat své povinnosti, dokud nebude rebelie udušena.
Thanos následoval generála do stanu, kde se zastavili kolem masivního dubového stolu, na kterém byla pomocí rozměrné mapy Delosu a strategicky rozmístěných figurek znázorněna celá aktuální situace.
„Tvůj strýc velmi chválí svoje dovednosti z oblasti strategie i soubojů, Thane. Doufám, že dostojíš svojí pověsti,“ nezdržoval se generál zdvořilostmi.
Thanos neodpověděl.
„Povstání nám přerůstá přes hlavu, musíme ho okamžitě udusit,“ pokračoval Draco. „Rebelové dnes zaútočili na Fontánové náměstí, přesně, jak jsme předpokládali, a teď, když spolu hovoříme, tlačí je naši vojáci z náměstí pryč na sever. Jakmile opustíš tento stan, okamžitě se ujmeš skupiny jednoho sta a dvaceti vojáků. Povedeš je na sever od Fontánového náměstí, sem.“
Generál zapíchl prst do mapy.
„Zajmeš nebo zabiješ vůdce povstalců a dopravíš je do tábora. Živé nebo mrtvé.“
Thanovi se sevřelo srdce. Věděl, že kohokoli, koho přivedou do tábora živého, nečeká příjemný osud. Umučili by ho k smrti. Bude milosrdnější je všechny zabít, pomyslel si. I když ani taková možnost se mu nelíbila.
„Nesmíme selhat. Pro tento úkol jsem určil tebe, protože tě doporučil sám král,“ pokračoval generál.
„Rozumím,“ odpověděl Thanos.
„A pokud bys náhodou potřeboval větší motivaci, přikázal mi tvůj strýc, abych tě informoval, že pokud zklameš, nechá Ceres uvrhnout do žaláře. A později ji použije jako návnadu na příštích Jatkách.“
*
S jedním stem a dvaceti imperiálními vojáky a čtyřmi vozy plnými zbraní dorazil Thanos míli severně od Fontánového náměstí. Do ulice, kam měli vojáci zatlačit rebely. Přikázal mužům, aby v opuštěných domech připravili zbraně, v ulicích nastražili pasti a na střechách nachystali hrnce s olejem.
Thanos vyšplhal společně se dvěma tucty vojáků na střechu, zbytek se jich skryl v prázdných domech za zavřenými okenicemi. Čekali, až budou kolem projíždět povstalci. Thanos stál na střeše, čekal na jejich příjezd a s každou uplynulou minutou se nenáviděl stále víc.
Neuplynulo ani pět minut, když Thanos zaslechl první údery kopyt o dláždění ulice. Uvnitř stále cítil rozpolcenost ze svého úkolu. Chápal, že ho zneužívají jako pěšce v královské hře. Zapálil špičku svého šípu a čekal, až se povstalci přiženou zpoza rohu na koních. Králi se nemohl postavit přímo, to věděl, ale určitě bylo možné najít způsob, jak co nejméně uškodit rebelům, hlavně těm, kteří byli blízcí Ceres.
Během několika vteřin se do ulice vřítili čtyři muži na koních, ve větru vlály jejich modré praporce. Než stihli projet kolem, sestřelili je imperiální vojáci z koní. Zranění muži se zhroutili na zem.
Thanos stále držel svůj šíp založený. Nevystřelil. Pot mu stékal po tváři.
Osm imperiálních vojáků se rychle chopilo zraněných povstalců. Naházeli je do otrokářského vozu, aby je pak odvezli do tábora k výslechu.
Thanos si pomyslel, že to není správné. Věděl, že nemá jinou možnost, než je později pobít.
Nebo má? Mohl by zachránit všechny muže a ženy, na které mu přikázali zaútočit?
Přihrnula se další skupina devatenácti lidí, a když projížděli kolem Thana, imperiální vojáci na střechách vylili hrnce s vařícím olejem. Horký olej pokryl povstalce a jejich výkřiky bodaly Thana u srdce. Musel odvrátit pohled od svíjejících se lidí na ulici. Jakmile horký olej zchladl, všech devatenáct těl bylo vhozeno do otrokářského vozu, aby je vojáci později odvezli do tábora.
Zrovna ve chvíli, kdy imperiální vojáci dokončili úklid ulice, aby zamaskovali důkazy o útoku, dorazila další malá skupina jezdců, předvoj něčeho většího.
„Rexi!“ zaslechl Thanos křičet jednoho z mužů.
Thanos si okamžitě uvědomil, že je to jedno ze jmen, které zmínila Ceres, když spolu mluvili na střeše paláce. Přelétl pohledem po povstalcích.
Svalnatý muž se světlými vlasy obrátil svého koně, navedl ho ke straně ulice a mával.
Za předvojem jela velká skupina povstalců, ale ještě než dorazili na místo léčky, uhasil Thanos oheň na svém šípu, seskočil ze střechy do jedné z postranních uliček a čekal, až kolem bude procházet Rexus.
Ale ještě než se k němu Rexus dostal, vyrazil z domů po stranách ulice dav imperiálních vojáků a začal povstalce zabíjet.
Thanos viděl, že Rexe náhlý útok překvapil, ale přesto byl rychlý jako blesk. Tahal z toulce jeden šíp za druhým a sestřeloval nepřátele. S každým vystřeleným šípem padl jeden imperiální voják.
Když mu došly šípy, seskočil Rexus z koně a tasil meč. Sekal imperiální vojáky nalevo i napravo rychlostí a šikovností zkušeného bojepána. Thanos nechápal, kde se to mohl naučit.
Thanos vyrazil z uličky a mířil přímo k Rexovi. Držel meč vysoko nad hlavou a předstíral, že se na něj chystá zaútočit. Chtěl se k němu dostat dřív, než bude mít někdo jiný šanci ho zabít.
Protáhl se za Rexe a železným stiskem ho sevřel jednou paží kolem krku. Dlaň druhé ruky mu přitiskl na ústa a zatáhl ho do stínu postranní uličky.
Rexus byl ale silný a zatímco bojoval s Thanovým sevřením, chystal se na něj zaútočit i mečem.
Thanos ho pustil, zahodil meč a zvedl ruce v gestu naznačujícím smír.
„Nechci ti ublížit!“ zakřičel a ustupoval hlouběji do stínů. Doufal, že ho Rexus bude následovat.
Rexus po něm sekl tak prudce, že Thanos musel uskočit. Vyděsilo ho to, začal uvažovat o tom, jestli neudělal chybu, a jestli tohle nebude jeho poslední hodinka. Rexus skočil kupředu, zatočil se a pak zavířil mečem. Svištění znělo jako skučení větru ve větvích stromu.
„Ceres mi řekla, že jsi její přítel!“ vyhrkl Thanos. „Chci ti pomoct!“
Rexus se na chvíli zastavil, přestal dorážet mečem.
„Tohle je past,“ řekl.
„Ne, bála se o tebe. Věděla, že budu bojovat, a zmínila se o svých bratrech i o tobě.“
Rexus váhal.
„Zůstaň tu a přežiješ,“ řekl Thanos.
„Nenechám své lidi jen tak umírat!“ zavrčel Rexus.
Samozřejmě, že ne, pomyslel si Thanos, měl to vědět. Vymýšlel ale plán za pochodu, takže ho nestihl promyslet dopodrobna.
Thanos prudce vytrhl šíp ze svého toulce a střelil Rexe skrz rukáv. Šíp se zabodl do zdi přímo za Rexem, čímž ho přišpendlil na místě.
Rexe to překvapilo a Thanos využil jeho nepozornosti, přiskočil k němu a udeřil ho do hlavy jílcem meče.
Rexus se v bezvědomí zhroutil na zem a Thanos s úlevou vydechl. Možná že nezachrání všechny, to bylo jasné, ale podařilo se mu zachránit život alespoň jednoho z Ceresiných přátel.
Thanos vyšplhal zpět na střechu a shlížel dolů na ulici. Mnoho imperiálních vojáků padlo – mnohem víc, než by čekal. Viděl příležitost k záchraně povstalců, kterou současně mohl vydávat za nejlepší rozhodnutí pro záchranu svých mužů. Nikdo mu nemůže vyčíst ústup, aby chránil muže, které povstalci masakrovali. Mohl tvrdit, že situace vypadala z jeho pohledu zoufale.
„Imperiální vojáci, ústup!“ zavelel. „Okamžitý ústup!“
Několik imperiálních vojáků k němu vzhlédlo s tázavým výrazem, ale Thanos věděl, že poslechnou jeho rozkaz. Vojáci byli cvičeni, aby poslouchali na slovo, nezávisle na tom, zda s rozhodnutím velitele souhlasí.
Vojáci ze střech jeden po druhém sestupovali dolů a mířili k vozům. Vojáci bojující s povstalci v ulicích a domech se také postupně stahovali k vozům. Během ústupu ještě odráželi útoky rebelů.
Thanos viděl, že jsou jeho muži v bezpečí, a už se k nim chystal připojit, když náhle zaslechl slabý zvuk, který upoutal jeho pozornost. Podíval se přes rameno a spatřil mladého povstalce ozbrojeného kopím v jedné ruce a mečem v druhé.
Thanos tasil meč a vykročil mu vstříc.
„Opravdu ti nechci ublížit,“ řekl.
Mladík vykřikl a vyrazil na Thana. Hrotem kopí mu mířil přímo na srdce.
Thanos ukročil z dráhy útoku a vyrazil svému soupeři kopí z ruky. Mladík po něm sekl mečem, ale netrefil se. Než stihl stáhnout ruku, Thanos po ní sekl a otevřel v ní hlubokou ránu.
„Nechci tě zabít!“ varoval ho znovu Thanos a opatrně udělal krok zpět. „Odejdi a budeš žít dál.“
„Cokoli vysloví imperiální voják, je lež!“ pronesl mladík.
Pak znovu vykřikl, pevně sevřel čelisti a během jediného mrknutí oka už se znovu tlačil na Thana a dorážel na něj.
„Vím, že jsi princ Thanos!“ vykřikl mladík a bodal mečem do prázdna, Thanos mu uskakoval z cesty.
„Správně. A ty jsi kdo?“ zeptal se Thanos a zablokoval další výpad.
„To ti řeknu, jakmile ti proženu meč srdcem,“ odpověděl mladík.
„Musím tě upozornit, že v souboji jsem ještě neprohrál.“
Mladík pozvedl obočí, ale ve tváři se mu neobjevil ani náznak strachu.
„Všechno je jednou poprvé!“ vykřikl.
Mladík vyrazil k Thanovi, meče se střetávaly s hlasitým třesknutím, jiskry létaly, čepel se odrážela od čepele. Thanos s děsivým zařváním mladíka odstrčil. Ten byl ale ihned zpátky u něj. Thanos si uvědomil, že mladík je silný. Zuřivost, hněv a zapálení pro věc ho hnaly kupředu.
Mladík znovu bodl, ale minul. Thanos mu ukročil z cesty.
Skutečně ho nechtěl zabít, ale zdálo se, že mladík nepřestane, dokud jeden z nich nezemře. Ve zlomku sekundy se Thanos rozhodl, že mu zkusí utéct.
Ještě než se Thanos stihl stáhnout, zaútočil na něj mladík znovu, tentokrát opravdu prudce. Thanos znovu uhnul a mladík klopýtl kupředu.
V tu chvíli upadl a při pádu si vrazil meč do břicha.
Mladík se s heknutím zhroutil, a když si vytáhl meč z břicha, zakřičel bolestí.
Thanos udělal několik kroků ke svému nepříteli.
„Zabij mě,“ pronesl mladík s náznakem slz v očích.
Thanos na něj několik úderů srdce zíral, přemohl ho pocit smutku. Vrátil meč do pochvy a obrátil se, aby odešel.
„Umírám,“ vyrazil ze sebe mladík.
Thanos smutně zavrtěl hlavou, soucítil s ním.
„Umíráš,“ přisvědčil, když viděl jak hluboké je mladíkovo zranění. Uvědomil si, že mu nikdo nedokáže pomoct.
„Neřekl jsem ti své jméno,“ zalapal po dechu chlapec.
Thanos vyčkávavě přikývl.
„Tak mi ho řekni,“ pronesl, „a já se ujistím, aby všichni věděli, že jsi zemřel čestnou smrtí.“
„Moje jméno,“ vydechl, „je Nesos.“
Thanos zbledl hrůzou. Nesos. Ceresin bratr.
Když se Nesova hlava zvrátila a Thanos viděl, že je mrtvý, věděl, že jeho život už nikdy nebude jako dřív.
KAPITOLA DVACÁTÁ ČTVRTÁ
Když Thanos vstoupil do trůnního sálu, okamžitě si uvědomil, jaké v něm panuje napětí. Král řval na generála Draca, hodnostáři se přeli v lavicích, skřípali zuby a královna dštila síru na jednoho z poradců. Thanos si všiml, že v sále jsou všichni, dokonce i princové a princezny, které se obvykle podobných setkání neúčastnili. Všechno to mělo svůj důvod.
Cestou zpět do paláce viděl Thanos masakry v ulicích. Domy vypálené do základů a jejich obyvatele – muže, ženy a děti – pobité v ulicích. Toulaví psi hodovali na jejich mase, vrány klovaly do otevřených ran. Několik ubožáků bylo přibito ke stromům, další viseli na oprátkách ve větvích. Zemřelo ale i mnoho imperiálních vojáků a povstalci se k nim nechovali nijak laskavě. Mučili je, nechutnými způsoby znesvěcovali těla a dokonce je sekali na kusy.
Thanos věděl, že tohle není válka, jíž by chtěl být součástí. Teď, ani nikdy jindy.
„Revoluce přerostla v něco většího, než jsme si představovali. Z pár revolucionářů vyrostla hydra, která, pokud ji brzy nezničíme, způsobí zkázu celého Impéria,“ pronesl generál Draco stojící před královskými trůny.
Jakmile Thanos dorazil k úpatí schodiště pod trůny, sál pomalu ztichl.
Král generálovi neodpověděl. Místo toho obrátil svoji pozornost k Thanovi.
„Dal jsem svému synovci jeden jediný úkol,“ pronesl. „Jeden prostý úkol, a co se stalo? Selhal a zahanbil sebe i celou královskou rodinu během méně než hodiny. Co k tomu můžeš říct, Thane?“
Thanos stiskl rty. Snažil se zabránit tomu, aby přímo řekl, že selhal schválně.
„Není to jen jeho chyba,“ řekl generál. „Spousta jich selhala. Jak jsem ti řekl už dřív, musíme zavolat další vojáky ze severu. Pokud to neuděláme, prohrajeme další bitvy a rozpoutá se otevřená občanská válka.“
Thana překvapilo, že se generál Draco postavil na jeho stranu.
„Kdybychom stále neprohrávali, nemuseli bychom řešit posily,“ řekl král.
„Možná, ale nic to nemění na tom, že ztrácíme víc mužů, než revolucionáři získávají,“ řekl generál.
Král se na okamžik zamyslel, prsty si probíral bradku a Thanos byl rád, že už si ho nevšímají.
„Váhám s povoláním sil ze severu. Trvalo by dny, než sem dorazí,“ pronesl král.
„Se vší úctou, veličenstvo, co jiného ještě můžeme dělat?“ zeptal se generál Draco.
„Máte nějaké jiné návrhy?“ zeptal se král otevřeně poradců a hodnostářů v místnosti.
„Mohli bychom otrávit studny ve města,“ navrhnul jeden. „A dodávat vodu jen obyvatelům, kteří nepozvedli zbraně.“
„To by mohlo fungovat, ale povstalce by to jen víc rozzuřilo,“ odpověděl král. „Možná bychom mohli nabídnout dohodu, projev dobré vůle, který by zmírnil jejich hněv.“
„Nech otevřít královské sýpky, nakrm je,“ řekl další poradce.
Král se na chvíli zamyslel a pak přikývl.
„Možná,“ řekl. „Nějaké další nápady?“
„Můžu promluvit?“ zeptala se královna a vychytralým pohledem sledovala Thana.
Obrátily se na ni pohledy všech lidí v sále.
Král pokynul rukou a dal jí slovo.
„Navrhuji spojení mezi prosťáčkem a někým z královských, svazek mezi lidem a Impériem,“ řekla.
„Co máš přesně na mysli?“ zeptal se král.
„Sňatek Ceres a Thana,“ řekla.
Několik lidí v sále zalapalo po dechu, dalším se v obličeji zračila hrůza a nevěřící pohledy.
Thana královnin návrh také zaskočil. Samozřejmě by se vůbec nebránil sňatku s Ceres, ale brát si ji z politických důvodů? Být loutkou ve hrách krále a královny? To se mu ani trochu nelíbilo. Nechtěl, aby pošpinili jedinou věc, na které mu v životě záleželo.
„Zdá se mi to jako skvělý nápad,“ řekl král. „Spojení mezi nízkým a královským původem. Lidem se to bude líbit.“
„Thanos je zaslíbený mně!“ zazněl sálem dívčí hlas.
Thanos se ohlédl a téměř vzadu spatřil stojící Stephanii. Celá se třásla a měla zarudlé oči.
Stephania vyrazila sálem směrem k trůnům.
„Nebylo ti povoleno přistoupit!“ zaječela královna. „Vrať se na své místo a až do konce setkání mlč.“
Stephania se na místě zarazila a podívala se na Thana. Ten si všiml, že se jí na tvářích lesknou slzy.
Až do teď k princezně necítil žádnou lítost. Nikdy si ji nechtěl vzít, ale teď si uvědomil, že i ona je pěšákem ve hře, ze které není úniku.
Thanos na ni pokývl a snažil se tvářit tak soucitně, jak jen dovedl. Možná, že teď už dá pokoj, když bude vědět, že to nebylo jen Thanovo rozhodnutí, aby si vzal někoho jiného. Možná díky tomu bude konečně volná.
Stephania se obrátila a pomalým krokem se vzdalovala. Pak přidala do kroku a místo toho, aby se usadila na svém místě, proběhla bronzovými dveřmi. Jakmile se za ní zavřely, utichly i vzlyky, které se do té doby nesly sálem.
„Myslím, že to urovná sváry. Alespoň prozatím,“ řekl král. „Souhlasíš se mnou, Thane?“
Král se zahleděl na Thana tak upřeně, že z jeho pohledu bylo možné vyčíst jasné varování: pokud Thanos nebude souhlasit, uvrhne ho i s Ceres do žaláře. Král věděl, že má Thanos pro Ceres slabost. Thanos se na sebe zlobil, že jednal příliš otevřeně. Měl svoji náklonnost k Ceres skrývat. Měl vědět, že král dřív nebo později vezme to, co mu bylo nejcennější, a využije to proti němu.
A teď zase neměl na výběr. Thanovo srdce se kroutilo vzdorem, když souhlasně přikývl.
„Nechť je to okamžitě vyhlášeno z každé věže ve městě!“ nařídil král. „A modleme se k bohům, aby to zabralo.“
Thanos zůstal jako opařený. Nečekal, že by to oznámili tak rychle.
„Neměli bychom se jí nejprve zeptat?“ odporoval.
Několik hodnostářů se uchechtlo.
„Tohle není žádost, to je rozkaz. Ale pokud jí to chceš říct sám, než se to dozví jiným způsobem, raději by sis měl pospíšit,“ řekl král.
Městem se okamžitě rozezněly zvony oznamující královské prohlášení. Zvuk pobízející Thana k rychlosti.
Obrátil se na podpatku a vyrazil skrz bronzové dveře ven, vzhůru k Ceresině komnatě. Doufal, že se k ní dostane dřív, než bude pozdě.
Jak ji ale má požádat o ruku, když zrovna zabil jejího bratra?
Dokáže to udržet v tajnosti?